Opuštění Austrálie proběhlo naprosto v pořádku a po zhruba deseti hodinách jsme se přesunuli do Soulu. Tady nás čekalo krátké odbavení, vyplnění dvou formulářů a přesun do hotelu, který je patnáct minut od letiště. Údajně. Podle většiny z nás byl tak pět minut a nebylo potřeba autobusu. Nicméně o hosty se starají dobře. Prvním poznatkem byl velmi divný vzduch. Vlhký a těžký, a proto v autobuse mají klimatizaci. Nemají ale dvoje dveře, což možná bylo daným typem. Po přesunu do hotelu jsme se ubytovali. Shodou náhod jsem bydlel ve dvanáctém patře, což mi připomnělo domov. Pokoje tu mají velmi hezké. Přesně nevím, ale myslím, že hotel byl čtyřhvězdičkový a vše funguje na bezpečnostní kartu, kterou třeba mají v Hotelu Bohemia. Večeře byla formou rautu a následně byl volný program. Do města se nešlo - to je údajně padesát kilometrů od hotelu. Takže jsme chtěli ochutnat místní pivo, ale nakonec jsme se rozhodli pro víno. Místní jsme ale nenašli, tak jsme skončili u italského. Jiní zase si šli zaplavat do hotelového bazénu. Někdy kolem půlnoci jsme šli spát, abychom ráno včas vstali. Budíček byl individuální. Já z pelechu vylezl kolem osmé a vydal se na snídani, která byla velmi bohatá. Myslím, že kdybych vyrovnal všechnu nabídku vedle sebe, tak má na délku tak kolem 35 metrů. Počínaje pečivem, přes mussli, ovoce, koláčky, uzeninu, jogurty atd. Následně byla chvilka volna, takže jsem nezahálel a vydal se do okolí hotelu. Prvním překvapením, milým, byl semafor. Když jsem k němu přišel a stiskl tlačítko, tak mluvil. Prý ať počkám na zelenou. Nicméně ve chvíli, kdy skočila zelená, tak zaznělo už jen jděte a zazněla hudba. Velmi zajímavé. Moje cesta směřovala mezi další hotely, mezi kterými byly malé obchůdky apod. Po chvilce jsem došel k obrovskému golfovému hřišti. Myslím si, že velice dobře vybavenému, o čem svědčí i "myčka" na boty pro hosty, aby po dohrání se umyli. V deset hodin jsme měli mši v hotelu, kde jsme udělali i společnou fotku s místním knězem. Poté jsme se pomalu, ale jistě, přesunuli na letiště, kde nás čekala běžná procedura a následně let. Ve chvíli, kdy píši tyto řádky, tak je ještě před námi šest hodin letu a musím říci, že let vůbec neubíhá. Už máme snědené uvítací oříšky, oběd a dneska jsme dostali i nějakou svačinku, co mám právě na stole. Vypadá to na něco sladkého, ale kdo ví... Jinak jestli se tyto řádky objeví na internetu, tak to zřejmě znamená, že jsme v pohodě přistáli. Ale třeba napíši ještě něco, protože je to docela nuda.